Měli by se znát snoubenci s oddávajícím? Jak?

Často si pokládám různé otázky, třeba: Jak se dá seznámit s knězem, kterého si snoubenci vyberou jako oddávajícího?

Mně totiž přijde jako fakt divné, když má mít na svatbě promluvu a zná jen jednoho z nich. A je to logické, protože na přípravy na manželství máme buď pastorační asistenty k tomu určené anebo centrum pro rodinu či se teda nějaký kněz třeba k přípravě podvolí. (Dříve jsem to vnímala přesně obráceně, protože jsem pomalu ani nevěděla že nějaké centrum pro rodinu existuje a takový úkol má na starosti.) Nakonec z toho ve svatební den nemůže vyjít jiné kázání než "jak je krásné, že došli k oltáři" (v lepším případě v počtu jeden plus jedna) a "že se stanou jedním tělem" (viz Gn), anebo hluboké neutrální kázání např. o smlouvě (Takové jsem slyšela a bylo fakt úžasné! Jen mi tak chybělo nějaké slovo přímo k ženichovi a nevěstě...).

Nakonec se někde potom objeví článek oddávajícího kněze, že jak bylo těžké si připravit promluvu, když znal jen jednoho z nich... Možná za to nemohl, třeba byl osloven na poslední chvíli...

Chtěla jsem, aby to v mém případě bylo jiné. Šla jsem na to jinak:

Takže abych neotravovala kněze, kteří mají svých povinností až nad hlavu, po domluvě se snoubencem jsme zahájili přípravu na manželství u pastorační asistentky, která je k tomu pověřená. Jenže když je příprava důkladná, tak zabere moc času (Na to je třeba se připravit! Hroznový cukr, železo,... (předpokládám dostatek spánku a pravidelné stravování)).

Pak jsem měla v dobrém úmyslu udržovat přátelské kontakty i s některými z řad kněží, nicméně rodina vyžadovala svoje a tak se to nepovedlo. Že znám hodně kněží, to bezpochyb! Ale skončilo to tak, jak jsem nechtěla. Ti kněží znají mě, ale ne mého snoubence...

Zrovna já "nevymetám" svou přítomností zpovědnice. Možná by se dalo říci, že jednoho známe "ze zpovědnice". A tak by to mělo být?